Joy in the Rain
Příběh obrazu – A najednou je ti to jedno
Znáte ten moment, kdy vyrazíte ven a během chvíle začne pršet?
Nejdřív se snažíte schovat. Přidáte do kroku, hledáte místo, kam se ukrýt, vyhýbáte se kalužím a snažíte se zachránit alespoň to málo, co ještě zůstalo suché.
Jenže déšť nepřestává.
Za chvíli jste mokří na kost. Vlasy vám stékají po obličeji, oblečení se lepí na tělo a najednou vám dojde jedna jednoduchá věc:
Víc mokří už být nemůžete.
A právě v tu chvíli se něco změní.
Přestanete se schovávat.
Přestanete se vyhýbat kalužím.
Přestanete řešit, jak vypadáte.
Jen jdete.
Necháte kapky stékat po tváři a možná poprvé za celý den nic neřešíte. Zvednete hlavu k obloze. Možná dokonce zavřete oči. A kdo ví… třeba otevřete ústa a necháte na jazyku dopadnout pár kapek deště.
A najednou zjistíte, že vám ten déšť vlastně nevadí.
Možná si ho dokonce začnete užívat.
Tento obraz vznikl právě z takového okamžiku.
Z pocitu, kdy na chvíli pustíte všechno, co musíte, co byste měli a co se od vás očekává.
A prostě jen jste.
Necháte déšť, ať smyje všechno, co už na chvíli nechcete řešit.
Protože někdy je největší úleva přestat se bránit a jednoduše nechat věci plynout.
A právě tenhle pocit vám má tento obraz připomenout.
Náš příběh
Déšť je součástí našich cest.
Zažili jsme ho už tolikrát a pokaždé trochu jinak. Někdy nás zastihne při obyčejné procházce a během pár minut jsme promočení. Jindy nás překvapí na motorce a každá kapka se vám v rychlosti zapíchává do tváře jako malá jehlička. Pro řidiče to rozhodně není nejpříjemnější zážitek.
Ale když máte vedle sebe dítě, které se k vám bez váhání přidá a déšť pro něj znamená především zábavu, začnete se na něj dívat trochu jinak.
Naše tehdy pětiletá dcera si takové chvíle vždycky dokázala užít. A její radost často změnila i náš pohled na celou situaci.
Jeden takový okamžik, na který dodnes rádi vzpomínáme, se nám stal v Malajsii.
Vraceli jsme se domů, když nás zastihl opravdu neuvěřitelný déšť. Během chvíle jsme byli úplně promočení. Neměli jsme už co zachraňovat a vlastně nám to bylo jedno.
Naše dcera si déšť užívala a pro nás bylo v tu chvíli nejdůležitější právě to, že je šťastná.
A pak se stalo něco, co si pamatujeme možná ještě víc než samotný déšť.
Najednou k nám přiběhl muž. V rukou držel dva deštníky a bez váhání nám je nabídl.
Jako pomoc.
Jako malou záchranu před deštěm.
Nic za to nechtěl.
Jen si všiml rodiny, která stála v obrovském dešti, a napadlo ho pomoct.
Poděkovali jsme mu, ale deštníky jsme odmítli. V tu chvíli už jsme byli tak mokří, že nám na tom vlastně nezáleželo.
Jeho gesto jsme si ale zapamatovali.
Protože právě takové malé okamžiky nám na cestách připomínají, že svět je pořád plný lidí, kteří vnímají své okolí. Lidí, kteří si všimnou druhého člověka a když mohou, jednoduše pomohou.
Bez očekávání.
Bez důvodu.
Jen proto, že mohou.
A možná právě taková setkání nás nejvíc motivují dělat totéž.
Všímat si lidí kolem sebe.
Nebýt lhostejní.
A když máme možnost, podat pomocnou ruku.
Protože někdy si z cest neodvezete jen fotografie a vzpomínky na krásná místa.
Někdy si odvezete pocit, že svět je o něco lepší, než se občas zdá. 🤍
Joy in the Rain – Radost v dešti
„Ne každý déšť je důvod schovat se. Někdy stačí jen zvednout hlavu, nechat kapky dopadat a usmát se.“
Ars CreaVita – umění tvořit život
Za značkou Ars CreaVita stojí Pavlína Pospíšilová – žena věřící, že umění dokáže proměnit každý den v jedinečný zážitek.
Každý design v sobě nese dotek představivosti, harmonie a osobního příběhu a připomíná, že krása se často skrývá v těch nejjednodušších okamžicích – stačí si jich všimnout.
Příběh vzniku značky
Ars CreaVita
Myšlenka založit Ars CreaVita se nezrodila najednou. Všechno začalo dávno předtím — u malování, které pro ni vždy bylo únikem z reality, formou relaxu i osobní psychohygienou. Když držela v ruce štětec, svět na chvíli ztichl a ona mohla dýchat.
Silnou inspirací pro ni byly zážitky z cest. Každá dovolená přinesla nové barvy, struktury, momenty a emoce, které si s sebou nesla zpět domů. A protože malovala často, vzniklo postupně víc obrazů, než měla místo. Chtěla, aby měly smysl — aby žily dál. A tak vznikla její první výstava. Výdělek z prodeje obrazů věnovala nadaci Leontýnka, což pro ni bylo krásné uzavření jedné etapy.
Později s rodinou změnili životní styl a začali více cestovat. Malovat však nepřestala. Jen to bylo složitější — stěhovat se s pár kufry je jedna věc, ale převážet velká plátna po světě je skoro nemožné. A právě v těch chvílích přišla první myšlenka:
„Namaluj si to na oblíbené oblečení.“
Upřímně — také nechtěla znovu utrácet za další plátna, která by pak musela někde nechat. Začala tedy malovat na vlastní oblečení. Její blízcí si toho všimli a zalíbilo se jim to. Chtěli mít také něco takového.
To přineslo další otázky a výzvy: Jak to udělat, aby to bylo dostupné, nositelné a zároveň originální?
Po různých pokusech, nápadech a dlouhém přemýšlení se zrodila značka Ars CreaVita.
Značka, která vznikla z jednoduché radosti tvořit, z cest, ze spontánnosti a z touhy přenést umění do každodenního života.
A doufá, že stejně jako ji, potěší i další lidi.